Sny se plní. Nevěříš?

Tvoříš si mapu snů, anglicky vision board? Možná ti to stejně jako kdysi mně přijde zbytečné a nedůležité, to je v pořádku. Podělím se o zde o svůj osobní silný příběh, který se k mapě snů váže, a možná na ni pak začneš nahlížet jinak. Pravda je, že přání zhmotněná na papíře mají mnohem silnější energii…

Splnění snu je proces

Psal se rok 2019 a já poprvé vytvářela svou mapu snů. V komunitě poradců jsem seděli v kruhu, uprostřed různé katalogy a časopisy, z nichž jsme vystřihovali obrázky, které naše mapy dokreslovaly.

Najednou se ozvalo. „Jé tenhle dům, ten si tam dám.“ Mrkla jsem vedle. Taky se mi přízemní domek na obrázku líbil. To je ono, prolétlo mi hlavou, barák, vlastní dům, to je něco, to bych si vlastně moc přála. Bylo to v tu chvíli vzdálené vzdušné přání, protože už když jsme kupovali náš byt, „věděli jsme“, že je to životní volba, že finančně těžko dosáhneme na něco dalšího.

Pravda, bydlení jsme měli hezké, byt 4+1 byl na panelákový byt prostorný. Kdykoliv jsme nahodile téma domku otevřeli, manžel to rychle ukončil s tím, že už nic dalšího budovat nechce, vychovávali jsme tu dvě děti. Nebyl důvod k nespokojenosti a přece mě každoročně od března do října napadalo, jaké by to bylo mít tak možnost otevřít dveře a poslat děti na zahradu.

Ve skrytu duše jsem záviděla kamarádkám, které tu možnost měly, zatímco já musela obléct sebe i děti, vyrazit na městské hřiště, která jsem nikdy neměla ráda, a pak zase hlídala čas domů, abychom stíhali oběd. Vlastně do určité míry ztratilo komfortní bezstarostné bydlení v bytě po narození dětí na kvalitě.

A tak jsem právě na tomhle setkání začala v časopisech hledat podobný přízemní domek jako našla má kolegyně. A našla! Nalepila jsem si ho na svou mapu snů jako něco nedostupného, ale zároveň něco symbolizujícího hojnost, po jaké jsem v tu chvíli toužila.

Uplynulo půl roku. Část rodinné dovolené jsme strávili u rybníka v Jižních Čechách v chatce sice bez tekoucí vody, ale s nepopsatelnou radostí v očích dětí.  Živě v obrazech stále vidím cestu domů, kdy kluci podřimovali v autosedačkách a my míjeli novostavby při cestě. A tehdy přišla ta zlomová věta, už nevím, kdo z nás dvou to řekl, snad přišla ta myšlenka současně – ty kluci byli tak šťastní, kdy mohli vyběhnout ven, to je dětství, které pro ně chceme. A vidíš ten domek, takový by se mi líbil…

Třeba to není tak nereálné. Ale kde? Byla to sobota. V pondělí už jsem psala na obecní úřad obce, která nám po zvážení všech okolností vyšla jako nejvhodnější. Odpověď byla, že nyní vedou pořadník na další etapu stavebních parcel, které budou připraveny za rok až dva. Pokud chceme, mohou nás do pořadníku zařadit.

Zkrátím to – o rok později jsem si na svou mapu snů lepila konkrétní parcelu a přesnější představu o domě. A také svůj další zdánlivě nedostižný sen – na další dítě jsem se oba cítili unavení a staří, ale přesto jsem ve toužila o třetím človíčkovi do naší klučičí party, holčičce, ale klidně chlapečkovi.

Následující dva roky jsem mapu netvořila, snad proto, že ty sny předchozích let se daly do pohybu a doznívaly a přicházely: Covidové období jednoznačně ukázalo, že zůstat v bytě se dvěma temperamentními chlapečky je bláznovství. Naše dcerka se narodila dva dny poté, co jsme byli vyrozuměni, že zastupitelstvo schválilo naši žádost o přidělení stavební parcely. Hádejte které? Stále mám husí kůži, když se k tomu vracím.

Bez vytvořené mapy však v některých oblastech začal být život plytký jakoby chyběl jasný směr. A jak jsem si v roce 2022 založila svůj blok přání a snů a své přání a touhy, které mají „delší dodací lhůtu“ si do tohoto bloku s pokorou zapisuji.

Přišel rok 2023 a já věděla, že má mapa bude zářit. Prošla jsem si předtím svým transformačním obdobím a má mapa je nyní plná zlatých odstínů (nikdy dřív jsem zlatou barvu neměla ráda) a dýchá na dálku radostí.

A znovu jsem fascinována tím, že některé objednávky „stačí podat“ – vlastní web byl ještě na začátku ledna „jen“ přáním. Pak mě v průběhu jednoho týdne facebook několikrát upozornil na webinář s tématem jak si v roce 2023 splnit své sny. Webinář byl sice zdarma, ale i tak jsem několik dní odolávala, až jsem si nakonec řekla, že si nedělní večer vyhradím. Bylo to jak vedení neviditelné ruky. V sobotu jsem dokončila svou mapu a v neděli se konal webinář.

Mluvilo se tam mimo jiné o kurzu, který měl za pár dní začít a jehož součástí bylo hlavně spuštění vlastního webu – jakože cože?A víte co, jsem tu, ani to dlouho netrvalo 😊

Sni!

Tady nyní svůj příběh ukončím. Co jsem na svém příběhu chtěla ukázat? Sni, formuluj jasně a zřetelně svá přání, vyšli je, ať vizualizací, nebo je nalep, napiš, namluv, a pak je nech žít svým životem. Neupínej se na svá přání, ať je zbytečně neblokuješ. Důvěřuj procesu a vnímej jemné nuance, jemná postrčení, která ti život dává. Přijímej je, jak přicházejí, nehodnoť. Nech věci plynout, vše je, jak má. A neboj se snít!

S láskou Peťa ♡

Jsem certifikovaná terapeutka psycho-energetické transformace® a koučka. Fascinuje mě vztah našeho vědomí a nevědomí a to, jaká omezení si dokážeme nastavit do naší mysli, i to, jak snadno se s nimi nechá pracovat a změnit je. Budu vám laskavou průvodkyní na cestě poznání vašich naučených limitů, které společně rozpustíme tak, aby už nic nebránilo plnému sebeuvědomění a sebepřijetí a vykročení za splněním snů. Více o mně a mé cestě si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.