Můj příběh

Provázím  ženy po cestě poznání  a zpracování jejich naučených i získaných strachů a brzd, aby už nic nebránilo plnému sebeuvědomění a sebepřijetí a životu, jaký si skutečně zaslouží.

Já a moje milovaná rodina

Kdo jsem

Mé jméno je Petra Benko a působím jako terapeutka, koučka, podnikatelka v oblasti multilevel marketingu, maminka 3 úžasných dětí, manželka jednoho skvělého muže a věčný snílek. 

Mými hlavními životními hodnotami jsou SVOBODANEZÁVISLOST . A mým poslaním je vést ženy právě po cestě k jejich vlastní svobodě a nezávislosti ve všech jejich aspektech a podobách.

Má vlastní cesta vedla a stále vede přes dlouhou změnu myšlení, protože každá taková cesta začíná v hlavě. Díky tomu jsem teď tady a mohu doprovázet další ženy na cestě zpracování jejich prožitků a strachů.

Můj život býval úplně jiný

Od dětství jsem si uvědomovala silnou intuici s předtuchami věcí budoucích. Tragická zkušenost v 16 letech, kdy se má spolužačka rozhodla dobrovolně odejít ze světa, mě v tomto směru silně ovlivnila. Sdílely jsme společnou školní lavici, ne společná tajemství, přesto mi má intuice našeptávala, co by se mohlo stát. Byla jsem prakticky ještě dítě bez zkušenosti a tak jsem se něčemu takovému zdráhala uvěřit. Když se to pak skutečně stalo, pohřbila jsem svou intuici velmi velmi hluboko a všmožně se od ní snažila odpojit.

Od oné události jsem na svůj život i na sebe začala tlačit. S odstupem vidím, že to bylo jako bych žila odtržená od sebe samé. Chtěla jsem mít všechno hned ze strachu, že pokud věcem dovolím přirozeně plynout, nemusím je stihnout.

Pocit, že nejsem dost, vedl k přísnému perfekcionismu. A k tomu jsem na sebe přijímala zodpovědnost za druhéžila podle jejich domnělých očekávání. Bylo to jako bych na sebe nevědomky přijala trest za to, co se stalo.

Na vysoké škole jsem vystudovala jiný obor, než po jakém jsem skutečně toužila. Změna oboru by byla v mých očích zklamáním druhých. Naopak jsem později přešla jsem na dálkové studium proto, abych ulevila rodičům, a školu vzorně dokončila.

Mé první zaměstnání mě přivedlo do skvělého kolektivu a na pozici dětské kurátorky, která mě bavila a naplňovala. Ale opět jsem nemyslela na sebe a tak jsem skvělý kolektiv vyměnila za novou zkušenost v zaměstnání, kde jsem se trápila, protože nekorespondovalo s mými hodnotami,

pocit zodpovědnosti, že nám další případnou změnou zaměstnání zkomplikuji žádost o hypotéku, rozhodl, že jsem zůstala. Zpětně vím, že jsem v té době chodila do práce zkrátka jen proto, že ji potřebuji. Neviděla jsem sebe a svou flustraci.

Na svou první mateřskou jsem pak odcházela s úlevou a odhodláním, že už se nikdy nikam do práce vracet nechci…Silná myšlenka pro tehdy tak slabou holku...

Pomalá změna myšlení

Počátky soužití s novorozeným synem nijak nenasvědčovaly, že bych se alespoň trochu přiblížila svému snu. Díky synově těžší poporodní adaptaci jsem byla neustále konfrontována s tím, jak a co bych měla dělat. Těžce jsem přijímala i dobře míněné rady, ale nedokázala jsem se postavit a říct, to stačí, já jsem máma, já vím, co mám dělat. Celá tato zkušenost prohloubila můj zažitý pocit, že nejsem dost. Mimo to jsem vnitřně těžce bojovala se ztrátou své nezávislosti. 

Zázraky se v našich životech začnou dít teprve ve chvíli, kdy je přestaneme brzdit svými domněnkami a pocity, a dovolíme jim se stát. A tak to bylo i u mě. Přání bylo vysláno, ale mým tlakem a negacemi se nemohlo zhmotnit.

Narození druhého syna přineslo do mého života paradoxně  vyrovnanost a zklidnění.  Zanedlouho jsem se však musela potýkat s novou výzvou - atopickým ekzémem. Právě tehdy mi do života vstoupila Eurona.

Česká firma vyrábějící ekologicky šetrnou kosmetiku a drogerii, kdy zvlášť změna pracího systému způsobila na synkově kůži doslova zázrak. S firmou jsem krátce na to začala spolupracovat jako poradce, kromě úžasných výrobků mi nabídla i to, po čem jsem tak toužila – svobodu a možnost se při dětech realizovat s ohledem na náš společný čas a možnosti.

Konečně jsem byla paní svého času! Se svobodou přišel i pocit zodpovědnosti a s ním se znovu přihlásili staří známí – obava z vlastního selhání, pocit, že nejsem dost dobrá, že nedokážu, co si přeju…Strach mě paralyzoval v dalším růstu.

Na své cestě jsem potkávala ženy, které zrcadlily mě samou. Zrcadlily právě ty vlastnosti, které jsem se bála vytáhnout sama v sobě na povrch. Absolvovala jsem různá líderská školení, ale nedokázala jsem řadu věcí uvést do praxe, protože to, co jsem si potřebovala uvědomit bylo – začni u sebe, ten první člověk, se kterým musíš pracovat a kterému potřebuješ být líderem, jsi ty sama. 

Cesta k sobě

Po narození vytoužené dcerky, jsem si konečně uvědomila, že pokud z ní chci vychovat sebevědomou bytost, která žije svůj šťastný sebe-vědomý život, musím já být tou, která jí půjde příkladem. A právě v té době začala vědomá cesta za mou vlastní transformací.

Nebyla to změna ze dne na den, z hodiny na hodinu. Cesta sebepoznání a sebepřijetí je nikdy nekončícím procesem učením se sama o sobě. Změnila jsem postoj k sobě, přestala na sebe tlačit. Po téměř 20 letech jsem znovu začala naslouchat své intuici.

Dovolila jsem si důvěřovat procesu a přijímat, že to, co potřebujeme, k nám přichází v tu správnou chvíli. Otevřela jsem svůj život novým možnostem a začaly se dít doslova zázraky. Do života mi začali přicházet noví lidí i situace, které mě dovedly přesně tam, kde jsem potřebovala v danou chvíli být. 

Přijala jsem, že cokoliv se v mém životě stalo, mělo svůj smysl pro mou cestu. Ano, naučila jsem se měnit nevýhodu ve výhodu. Naučila jsem se, že můj úhel pohledu není ten jediný správný (můžete si na toto téma přečíst můj eBook, je zcela ZDARMA).

V hlavě se mi začala rodit nová touha a volání, abych svou zkušenost předala dál, abych dalším ženám i mužům otevřela cestu k naplnění jejich snů vedoucí přes překonání strachů a brzd. Vždy jsem raději naslouchala než mluvila. Fascinovaly mě příběhy, které život píše.  

Při společných setkáních s koučkou jsem si fascinovaně uvědomila, že i já mohu jít podobnou cestou a doprovázet.

Žij, o čem sníš

S fascinací a zároveň pokorou pozoruji, jak techniky transformační psychologie klientkám otevírají nové možnosti mezi vědomým a nevědomým já, i jak se přenastavuje vnímání dřívějších zkušeností a křivd. 

Jako terapeutka psycho-energetické transformace pracuji s různými technikami emoční psychologie, které vedená svou intuicí volím podle potřeb každé klientky. 

S klienty pracujeme s emočními odezvami, které se přímo či nepřímo (nízka sebeúcta, vztah k penězům, toxické vztahy...) projevují v současnosti. Po rozklíčování energetické blokády už ji snadno dokážeme "opravit" a obnovit tok energie. 

Vnímáš, že v cestě za tvým pravým já tě brzdí strachy, fobie, dávné křivdy, ne-sebeláska, ne-sebedůvěra, ne-sebevědomí či ne-sebeúcta? Pojďme společně rozklíčovat, co ti brání vykročit vpřed. Bude mi ctí být tvou průvodkyní na cestě k sobě….Naše vzájemná spolupráce bude založena na vzájemné důvěře, ale hlavně na tvém vědomém rozhodnutí. Nezáleží, kdy se pro změnu a nalezení řešení rozhodneš, ale že se rozhodneš. 
 
Jsem hluboce přesvědčena, že každý z nás to má v sobě, že každý z nás může být sám sobě terapeutem, pokud skutečně chce změnit sebe a tvořit svou budoucnost. Máš to tam, já ti jen dám klíč – nástroje, které můžeš použít, a jemně Tě povedu po Tvé cestě.

S láskou a důvěrou v Tebe

Peťa♡